Violeta

Ďábel: +tančí před svými poddanými+
Chtěla bys znát pravdu, Violeto?
Kde byla tvá matka toto léto?
Co dělal za nocí tvůj otec v pekle?
S maskou na ksichtě mlátil do kláves vztekle...
Violeta: Můj otec je mrtvý, můj strýc mě děsí! +vzlykne a netuší, kam by se poděla+
Ďábel: +usměje se a promlouvá k Violetě+
Jsi moje dítě, drahá má, byl jsem u tebe, když ses prvně nadechla. Řeknu ti pravdu, ale bude tě bolet,jako tisíc kapek deště dopadajících na tvou kůži, jako tumor ve tvém srdci.
+začne znovu zpívat+
Pravda je krásná jako tvá máteř,
drsná až tak, že se v ní chvěješ.
Boj se bratra matky svojí,
za jejím šílenstvím on stojí.
Nikdy tě nechtěla milovat,
v otcově náruči měla ses uschovat.
Čtrnáct let ti dám, ani o kus více,
tak stojí v úmluvě s Beatrice.
Violeta:+chvěje se zadržovaným pláčem a snaží se od ďábla a jeho přisluhovačů utéct, ti ji ale chytají+
Sbor: Náš pán tě miluje, Violeto!
V tvém krku zní, když křičíš, Violeto!
Violeta: +pere se, dokud ji za ruku neuchopí sám ďábel, pak se vzdá+
Ďábel: +pohladí její tvář+
Pravda je krutá, však praktická jest,
Nech mě, bych mohl tvé kroky vést.