Gloria, andělská Lily...

„Lily?“
Rozhlédl se kolem.
„Lily!“
Nervózně zamrkal.
„Jsi tu?“
Zaposlouchal se do ozvěny svého hlasu.
„Kde jsi?“
Zoufalé zvolání zanikalo v tajemné písni linoucí se odnikud.
„To... To...“
Zakoktání nebylo v tom stále sílícím lomozu už skoro slyšet.
„Kdo jste?“
Jako by se k němu blížily stovky neviditelných postav.
„Co chcete?“
Nevědomost ho zneklidňovala.
„Lilyan..?“
Pod letmým zašimráním na nadloktí mu naskočila husí kůže.
„Lily...“
Cítil, jak mu poryv lehkého vánku pohladi slanou cestičku po čerstvé kapce vzpomínek.
„Lil...“
Nevydržel to, a hmátl do prázdna tam, kde tolik toužil ucítit její ruku.
„Li...“
Nic. Vzduchoprázdno.
„L...“
Samota... A pohlazení andělů.