Nahrazuji téma Nejsme na to už moc staří? z 1.4.2016.
A věnuji Liall. Tohle je jen a pouze tvoje, sestřičko. :)
Z rozbitých věcí jsme stvořeni,
k primitivním věcem zvoleni,
ve městě andělů s ďáblem sezdáni,
zubem času na tváři popsáni,
ve velkém světě nadobro ztraceni,
vším reálným doslova zmateni,
oparem alkoholu něžně objati,
hříšnými světci z nenávisti počati.
Dočista zlomení již od narození,
vidíme cestu tam, kde není,
bloumáme světem, hledáme útěchu
s lahví vodky, zbraní a bez dechu,
na hraně střechy nohama houpeme,
koktejl z kyselin slavnostně pijeme,
na život připíjíme tělům v márnici,
křtíme je zrcadel střepy tisíci.
Víme, že nevíme nic,
ale nechceme znát víc,
vše zvrácené se v nás sváří,
nejsme na smrt už moc staří?
And of course there must be something wrong
In wanting to silence any song.
(A Minor Bird - R. Frost)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Dovedu si to velmi dobře
Aries
Dovedu si to velmi dobře představit jako písničku. A k tomu takový mírně pochybný předměstí, bordel a grafitti na zdech a tak. Líbí se mi to
To jsem moc ráda, jistý
Kaisa
To jsem moc ráda, jistý základ to totiž na hudební scéně z tohoto prostředí má.
Zajímavé,
Skřítě
oceňuji poetičnost některých přirovnání, rozhodně k zamyšlení... pěkné.
Děkuji moc.
Kaisa
Děkuji moc.
Pochmurné, ale velmi pěkně
Esclarte
Pochmurné, ale velmi pěkně napsané. Líbí se mi to.
To jsem moc ráda.
Kaisa
To jsem moc ráda.
Moc se mi to líbí! Působí na
Aplír
Moc se mi to líbí! Působí na mne ta zpěvnost v protikladu s rezignujícím smutkem. Jsem ráda, že mi neuniklo.
Zpěvnost? To je milé. Moc
Kaisa
Zpěvnost? To je milé. Moc děkuji za pěkný komentář.