Mors certa, hora incerta

„Tak už konečně táhni, Afrodíté!“ pobídla krasavici vedle sedící žena a šťouchla ji nákončím svého luku do odhaleného ramene.
„Znáš pravidla,“ pronesla vědoucně třetí, ta s podivnou přilbicí. „V každém kole figurku nasadíš, logicky zase musí jedna skončit. Jinak by se sem nevešly. Padlo ti málo, nemůžeš vyhodit cizí. Takže...“
„Jenže já je mám všechny ráda!“ zakňučela a přelétla očima herní plán.
Oporu mezi společníky hledala opět marně.
Povzdechla si. Namísto „Člověče, nezlob se!“ zašeptala: „Mors certa, hora incerta.“
Se zavřenýma očima jednu z růžových figurek vybrala a hodila do ohně.
*
Kiyoko Macumoto se zadívala do lávového chřtánu a skočila.