Na návštěvě

„Kde vlastně bydlíš?“ zeptala se Marjorie.
„Nikde,“ řekl jsem popravdě.
„To je divný,“ uvažovala. „Nevypadáš jako bezdomovec.“
Zasmál jsem se.
„Ne, vážně,“ pokračovala. „Máš čistý nehty a voní ti vlasy.“
Pokrčil jsem rameny. „Bydlím prostě tady na pobřeží.“
„Tak to jsem vlastně na návštěvě!“ zvolala nadšeně.
„V tom případě jsem mizerný hostitel. Nemám ti co nabídnout.“
Chvíli mlčela a hleděla na moře.
„Zazpívej mi něco.“
Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči.
A Caita carelya ammelda ar moiana.
Lanta i lómë, utúlielyë tiëo mettanna…
Píseň se pomalu nesla k Západu.
„To je dokonalý,“ zašeptala.
A dala mi pusu na tvář.