Stále v pohybu

„Škoda, že Rose chybí,“ povzdechl si Doktor, když běžel týmž místem, které si myslel, že je správné. Kde? Jak?
Sonický šroubovák byl k ničemu, ukazoval samé nesmyslné údaje. Kompas nemíval. K čemu taky. Dokonce jeho smysly ho zradily.
Měl kolem sebe jen vysoké zelené, hnědé a žluté stěny, které jakoby nikam nevedly.
Věděl o labyrintu, ani jedna Logika mu nepomohla najít cestu.
Běhání brzo unavilo, chůze byla pomalá. Lezení zbytečné. Plazení nudné. Znovu běžel, stále bez výsledku.
Pomalu se vzdával. Opravdu.
„No ovšem!“ usmál se svému nápadu.
Chvíli předstíral, že se chce odsud dostat, pak nastal jeho čas…
Čas Doktora.