Svázané ruce

Kdykoli se s mamkou bavím o otci, skončí to u naštvání nebo slz, případně obojího. Kdykoli se za ním chystám vypravit, stačí mi jeden pohled, abych věděla, že jí to není jedno. Kdykoli se o něm zmíním, všimnu si směsice bolesti, křivdy a zlosti v jejím výrazu… Kdykoli se sejdu s ním, mám provinilý pocit. Kdykoli se zmíní o mámě, čekám na ošklivé názory. Vím, že kdykoli se o ní zmíním, dojdu k nepochopení. A při tom stačilo tak málo… Komunikace. Chuť investovat čas a city. Snaha o vzájemnou blízkost. Ale jako dítě mám v této věci bohužel svázané ruce…