Pochod života

Putovali už desítky sekund, náklad se jim zdál čím dál těžší a dusil je. Temně rudý průvod kráčel pomalými pravidelnými kroky.
„Hemo, vypadáš nějak špatně, je ti něco?“ zeptala se ta malá.
„Nesnáším tohle přenášení kysličníku uhličitého. Dusí mě,“ řekl ten veliký.
„Vydržte, už tam budeme,“ sykl stařík, který je doprovázel.
„Globin, já už... nemůžu. Asi... brzy omdlím. Dělají se mi mžitky před očima.“
„Hemo, vydrž, už vidím plíci! Už je to jen pár kroků! Prosím!“
„Ne, Globin, nezvládnu to. Nechejte mě tady.“
„Hemo! Ty musíš, pojď! Už jsme skoro tam! Přece mi neumřeš!“
Najednou ucítili závan čerstvého vzduchu!
„Ááááááách!“