Tragická smrt jednoho ideálu

Následující týdny byly pro Ginny těmi nejšťastnějšími, jaké pamatovala. Nebyl to onen omamný druh štěstí, jaké v člověku zanechá doušek máslového ležáku. Mimo zdi Bradavic koneckonců umírali lidé a konec školního roku se ztrácel ve stínu NKÚ. Ale Ginny přesto cítila hluboké uspokojení, které jí pronikalo až do morku kostí.
Bylo to, jako když poslední dílek puzzle dokonale zapadne na své místo. Ten dílek se jmenoval Harry Potter a to místo bylo po jejím boku.
Pocit dokonalého zapadnutí jí vydržel, dokud nevypozorovala, že Harry Potter chrápe, uráží se, a když si myslí, že se nikdo nedívá, škrábe se v nose.