Workoholik

Zase byl na posteli sám. Bylo mu jasné, že Alfréd teď ještě sedí v obýváku s noťasem a leje jedno kafe za druhým. Vyšel z ložnice. Jediné světlo v tmavém pokoji byl laptop, který ozařoval Alfrédovu spící tvář. A ta zase vrhala strašidelné stíny na zeď za ním. "Ty jsi usnul? Pojď si lehnout, budou tě bolet záda." zašeptal mu jemně do ucha. Alfréd sebou škubnul. Benedikt si ho prohlížel. Dlouze se na něj koukal. Každý kousek jeho obličeje znal nazpaměť. To bylo totiž to jediné, co jeho přítele probudilo. "Nezírej na mě." zabručel Alfréd a odebral se do postele.