Vodníkova žena

„Tak zasejc spolu, děvče moje zlatý, jako zamlada, pamatuješ? Můj Francek si za tebou moh nohy uběhat, jenže tys pak zmizla a my sme si tak ňák zbyli. A když ses vrátila, užs to nebyla ouplně ty, však víš, a my měli tadydle Tondu a čekala sem Anču. Ale von je hodnej, děti má rád, peníze přinese, nepije, tak, když ti mámu pochovali, řikám: „Francku, dyť vona žádnou práci nezastane, pořádně se ani nenají, nemůžeme ji tam nechat samotnou, chuděru bláznivou.“ Tak nestuj a poď dál, těch necek se neboj, ty hloupá, nežs přišla, vylili sme z nich všecku vodu.“