Psí radost

Benedikt zase jednou vzal Felixe na procházku. Ten z toho byl celý šťastný a nadšený, poskakoval, pobíhal sem tam a šťastně se na svého páníčka díval.
Tak šli parkem a psík skočil do kaluže, prošel snad všemi keři, hopsnul do stoky.
Pronásledoval holuby a vesele štěkal na ostatní. Když přišli domů, byli oba celí od bláta.
Benedikt nejdřív chtěl Felixovi vynadat, že je zmáčel a ušpinil, ale když se na něj pes zadíval a on uviděl ty tmavé upřímné roztomilé psí oči, musel mu to prominout. Felix měl prostě velké srdce byl a za to, že měl malý mozek nemohl.