Příběh velké lásky

Chudý rytíř se zamiloval do dcery bohatého knížete, ten však o svatbě nechtěl ani slyšet.
„Miluju vaši dceru! Prosím vás, pane, pošlete mě třeba až na konec světa,“ prosil rytíř. „Dobudu si slávy a vrátím se.“
To se pragmatickému knížeti nezdálo jako užitečné řešení. Kluk se zatoulá bůhví kde a holka se mi tady utrápí žalem, myslel si. Snažil se tedy upozornit rytíře na praktické stránky stavu manželského, například na otázku bydlení.
Rytíř pochopil, pustil se do stavby hradu, a protože neměl na řemeslníky, stavěl ho úplně sám.
Za pět let ten hrad postavil a kníže mu svou dceru dal.