Větrným vírem do šansonu

Pan Bilodeau si v trafice před blokem uniformních budov zakoupil denní tisk. Jako vždy na rohu ulice zahlédl kolegu Pontyho a nedaleko za ním kvačil tradičně zpožděný kolega Baak.
Tu se však zvedl silný vítr, který pana Bilodeaua hnal nazpět. Když se ohlédl, viděl, jak větrná smršť pohlcuje Pontyho a vrhá jej do víru, kde již kroužil Baak.
„Hlavně neztrácet hlavu a buřinku,“ pomyslel si pan Bilodeau.
Obří úřednické tornádo je odneslo až nad Antverpy, kde se muži organizovaně snesli do ulic. Samozřejmě s buřinkami.
Ono administrativní dobrodružství později inspirovalo vznik populární písně se značně pomýleným kontextem.
Zapomněli na buřinky.