Takový normální den

Ještě dodělám tuhle drobnost a mám to hotovo, řekla jsem si, když v tom se ozvalo z druhého konce bytu.
„Miláčku, mohla bys prosím najít prostěradlo?“
Bylo mi jasné, že bez mé pomoci to je akce na hodinu, tak jsem nechala rozdělané práce a šla za ním.
Než jsem se stihla vrátit, zkontrolovala jsem myčku, pračku a vzpomněla si, že potřebuju ještě uvařit oběd.
„Mami, mami, pojď za mnou, musím ti něco ukázat.“
A tak jsem zase odběhla.
Večer jsem procházela bytem a zjistila jsem, co všechno jsem nedokončila.
Kdo že to říkal, neruš moje kruhy, a jak vlastně dopadl?