Dárek k narozeninám

Všichni se o své zbraně starají. Protože, když se nebudeš starat o svou zbraň, může se stát, že ti v nejnevhodnějšé chvíli vyplivne, že.
A myslím, že kdyby Berek viděl, že Rico skladuje zbraně v žaludku, tak by se mi možná šel i vyplakat na rameno. Stálo by mě to další dělo a plech koláčů, aby se uklidnil. :)

Berek uraženě zavrčel.
"To je teda pěkně sprostý. Jakmile něco dostanem, už se předpokládá, že jsme to ukradli! Tohle jí teda dám pěkně sežrat!"
Poručík přestal přecházet po kajutě a sedl si k počítači.
"Tak, copak bych jí jedovatého napsal?"
Naneštěstí, nebo spíš naštěstí jeho spisovatelské schopnosti nebyly až tak na vysoké úrovni. Ne, že by nevěděl, co je to sarkasmus, ale ty jemné nuance, které ovládala jeho generál, prostě nezvládal. A hrubě nadávat mu přišlo nedůstojné vojáka VAR obecně a Gwenina skorobratra konkrétně. Kromě toho si uvědomil, že oni občas opravdu kra... přemísťují.
Berek vstal a došel na můstek. Gwen seděla ve svém kapitánském křesle a studovala nějaké navigační tabulky.
"Ty, Gwen?"
"Ano, Ber'ika?"
"Napiš Blance, že nekradem, jo?"
"Ona něco takového říkala?" podivila se Gwen.
"Tak nějak..."
Poručík podal Gwen datapad. Ta rychle přejela očima text.
"Ale ona to určitě tak nemyslela... Ale ovšemže jí napíšu..."

Takže Blanco. My nekrademe (tedy aspoň ne pořád :)). A konkrétně tenhle mečák byl nalezen v opuštěném hradě dole ve sklepení hned vedle poměrně staré a značně rozpadlé kostry. Takže předchozí majitel ho už vážně potřebovat nebude. A pro jistotu jsme se přes Qui-Gona zeptali. :)

Děkuji :)

Tak oni jsou pořád moc hodní. Jsou to mí drahoušci a nikomu je nedám :)