Příběhy nočních vlaků

Odfouknutá lokna.
Rozsvícený okna
odjely po trati,
jen tak se nevrátí.
Tvý dětský přemítání,
drzý nakukování
do cizích životů
oživlých robotů,
musí počkat,
tiše vyčkat
zas na další vlak.
Stékající kapky deště,
venku smutno, prší ještě,
přímo na skle vodní čáry,
vítr je vzal do parády,
stanovuješ jim prstem cíle,
a kapky při vší svojí síle
k němu tečou.
Smutek z toho počasí bez řečí
střídá známej pocit bezpečí,
za oponami mlází,
kde se dvě tratě schází,
dvě řady světel se sobě blíží,
a že stíny se tu divně plíží,
nevadí, za oknem tě pohled uklidní
na tvý domovský nádraží.