Za soumraku

Loučili se intenzivně. Tak moc, že nevnímali okolí a shnilé nebezpečí ucítili až na poslední chvíli. Než mohla jedna ze zombie ohrozit Molly, Arthur skočil před ní. S hůlkou v pohotovosti.
„Fabiáne Georgi Prewette! Gideone Fredericku Prewette! Co si myslíte, že děláte!“ zastavil ho její rozzlobený křik.
„No, my jenom …“ blekotal jeden z bratří po návratu do původní podoby.
„My jsme…“ koktal druhý.
Dívka ho nenechala domluvit: „Vy jste chtěli vystrašit Arthura!“
„Nééé,“ bránili se oba najednou.
„Co nás prozradilo?“ vyzvídali.
„Zombie nedýchaj,“ odsekla Molly.
„Ehm, zlatuško, občas se stává, že tlející plyny vydávají zvuky podobné dýchání,“ vysvětloval Arthur nesměle.