Vzpomínky na život

Na pár místech se ještě odehrávaly šarvátky, samotná bitva však byla dobojována. Další z pevností Temného kultu padla.
Měli jsme zasáhnout daleko dřív. Proběhlo mi hlavou při pohledu na zombii, okusující lícní kost nějakého nebožáka.
Za mnou se ozvaly výmluvné, dávivé zvuky. Raději jsem myšlenkou přetnul magickou nit, která držela neživého pohromadě.
Otočil jsem se k bledé kněžce, která si rukávem otírala rty. „Je to zajímavý jev, kolegyně, čarodějové se již dlouho snaží dobrat toho, kde se v těchto zdivočelých produktech magie bere touha po potravě. Nic takového by pociťovat neměly.” Ušklíbl jsem se. „Zato já mám hlad jak ghúl.”