Pauza

Svařák do sebe otočím najednou. Strážce bez města zírá střídavě do kelímku a na mě. Napije se opatrně.
„Zvláštní,“ řekne.
„Alkohol na zahřátí,“ plácnu, protože nevím, co říkat.
„Etanol je jed. Proč to pijete?“
„Právě proto.“
Pokrčí rameny, dopije kelímek a zahledí se na čmáranici na zdi. Nesmím ho spustit z očí. Kdoví, co udělá, až se vzpamatuje.
„Mám hlad. Půjdu do pekárny.“ Pekli mazance. „Pojď se mnou.“
„Hlad?“
„Vy nejíte?“
„Ne,“ odpoví. „Města nám dávají sílu žít.“
On to své opustil.
„Tak jak…“ Sotva zlevituji klíče, ale jsem prázdnota. Uši a oči. K čemu je chtěl? „Nechci to vědět.“