Pátrání

Olena viděla černou křišťálovou kouli poprvé před rokem. Na světě jich prý existuje sedm. Jednu vlastní rodina Kosturaků. Poprvé se jí dotkla opatrně a v rukavicích. Postupně se s ní naučila zacházet i poslepu. Aleksandr ne.
„Měl bych jít sám.“
„Někdo musí vybít tu kouli.“
Aleksandr skládá stopovací kouzlo a do středu vloží dlouhý tmavý vlas.
„Kdo je to?“
„Byla v bytě na večírku. Možná někomu něco řekla.“
Stopa směřuje do třetího patra okrového činžáku.
„Počkej tady,“ řekne Aleksandr. „Možná kouli ukradla ona. Stačí, že viděla mě.“
„Počkej –“
„O mě se neboj, Princezno,“ usměje se on a vyběhne po schodech.