Chutě

Krásný letní den. Sluníčko svítilo, povíval vánek a Leandros seděl na zadku a sledoval Irenu, jak do sebe láduje druhý zmrzlinový pohár.
Zaskakoval za Damjana, šéfa bezpečnosti smečky, kterému při slově „cukrárna“ v jinak kamenném obličeji už začínalo cukat obočí. Irena totiž nebyla líná si tam dvakrát denně udělat procházku (potřebuje pohyb!) a on ji musel hlídat, když András zastával povinnosti alfy či Alphea.
„Jo, babi... kvalitní materiál je základ,“ poznamenal nakonec suše.
„Jen kdyby ho nebylo potřeba tolik,“ povzdechla rezignovaně a pohladila si vystouplé břicho. Jíst za dva bylo náročné.
Kývla na obsluhu. Ty větrníky ve výloze nevypadaly špatně.