Život po životě

Veliký Nadkohoute, čím jsem Tě rozzlobila? Vždyť jsem neklovala ostatní, řádně se popelila, zobala, co mi nasypali, a kdybych se toho dožila, snášela bych jen do kukaně! Tak čím jsem si tohle zasloužila?
Duše kuřice Maransky si beznadějně načepýřila duševní peří a po duševním zobáku jí stekla duševní slza. A zakousnutí kunou by se dalo počítat jako mučednictví – vážně doufala, že se dostane na to lepší místo. Kdyby aspoň věděla, proč má posmrtný život trávit mezi bezhlavými vyvrženými trupy svých spolusester, mezi jejich vnitřnostmi a naporcovanými kusy těl.
Dveře vrzly a zacinkal zvonek. Do prodejny Ráj kuřat vstoupil další zákazník.