Host do domu

Konečně je bludný kruh uzavřen. Zahradník oklepává rýč, kapesníkem si z čela stírá pot.
"Bude to účinné, knihovníku?"
"Nerozumím, proč by nemělo!"
Se zadostiučiněním obhlíží oba hlubokou kružnici narýsovanou v hlíně a blátě kolem celého paláce.
"To žádný oživenec nepřekročí!"
Mezitím královskou kuchyní voní čaj a koláče.
"Já vás viděla oknem. Přece v tom nečase nebudete obcházet venku," usmívá se kuchařka. "Ještě byste nastyd jako ti blázni knihovník se zahradníkem! A berte si!"
Host v bílém hábitu očichá koláček, otevře ústa a upejpavě si ukousne.
"Já jídlu moc nedám," zašumí. K vůni másla a bergamotu se připojí zemitý odér prsti.