Malá princezna

Pentličky na rukávech se jí rozvázaly, ty z vlasů ztratila. Někde v zahradě se určitě toulá i jedna zlatá náušnička. Mamá se zlobí jenom na oko, protože její nejmilejší Antonie může cokoliv.
Sleduje její útlé tělíčko, jak je nepohodlně sevřeno v korzetu, hlavinku, která už nosí napudrovanou paruku. V očích dvora už je Antonie téměř dospělá žena, jen provdat, v očích matky je to dívenka. Hladí ji po tvářičce a suší slzy.
Neboj, maličká, zítra půjdeš zase ven se svým psíkem, jen si hraj. A neplakej, služebnictvo najde tvé náušnice. Jen buď děťátkem, holčičko, ještě chvíli, než mi tě odvezou...