Nad Kiberou vycházelo Slunce

Hleděl zpět na rodnou vesnici. Plakal. Cítil ale obrovské odhodlání. Otočil se a vydal se po blátivé cestě do Města. Za ním už nezůstal nikdo, kdo by se o něj postaral.
Ležel schoulený u zdi, v ruce peněženku a v ní tu spoustu šilinků. Plakal. Bál se, co tomu řekne Otec, až ho vezme do své říše.
Nad Kiberou vycházelo slunce, seděl na střeše jednoho z domů a jedl chleba. Smál se. Snil o krásných vysokých budovách a zelených zahradách, tam, v tom opravdovém Městě.
Strašně se styděl, ale cítil ten strašlivý hlad, když měnil poslední šilinky za lahvičku lepidla.