Tak jako zima v srdci studí sníh

Sníh vábí polena do krbu; je zima.
V srubu je vyhřáto k zemdlené blaženosti.
Buchty a vůně tabáku.
Dívka vzpomíná.
Jak tenkrát sníh bodal do nohou.
Jak ledové jehličky mrazu zraňovaly oči.
Jak zábly popraskané prsty.
Kapky růže na jehličí.
A pak krásný konec.
Ohlédne se z okna.
Z lesa se ozývají rány. Někdo kácí stromy.
Dřevorubec Josef je silný, hodný.
Děťátko v kolébce zavrní, pěstička trhá krajky.
Roztomilé, nese její jméno.
Ví, že by měla být šťastná.
Ale matka se sestrou se z lesa už rok nevrací.
A maličká Maruška ve snech vříská, když se únor plíží ke dveřím.