Krasavice

Z kamenné desky splývala jako vodopád smuteční říza, do které byla zahalena. Ruce měla založené na hrudi, která se zvedala pravidelným dechem. Vypadala klidně, ale znaveně, bledá jako loňský sníh. Lehce se dotknul jejího kolene, zatřásl ramenem.
Když se skláněl na jejími rty, nepřemýšlel nad tím, jestli je ta nemoc, o které tolikrát slyšel, nakažlivá. Jeho první polibek v životě. Ani se nepohnula.
Začal ze sebe setřepávat nejistotu. Byla tady ona, bezbranná, a on, všemocný. Ještě se rozhlédl kolem sebe, jako by čekal, že mu někdo v tom, co se právě chystal udělat, zabrání.
Však on se to nikdo nedozví.