„Musíme se dostat k centrálnímu počítači. Přeprogramujeme všechny Makovy a třeba přijdeme na nějaký způsob, jak je využít v náš prospěch…,“ zaznělo ten večer už potřetí.
Elis odmítavě zavrtěla hlavou. Neposlušné vlasy jí při tom spadly do čela.
„Nemáme dost munice. Ani nevíme, jak dešifrovat zdrojový kód.“ Rozseklý ret stále krvácel. „Tohle už není žádná válka. Vždyť nás loví…“
„Chceš říct, že Gustavsson a Selznick umřeli zbytečně?“
Kottack byl nejstarší z přeživších. Zachmuřeně poslouchal celou diskuzi. Konečně vstal.
„Poslouchejte… Elis má pravdu… Čas boje skončil. Musíme se stáhnout do hor.“
Elis si úlevně oddechla a sevřela Joachimovu ruku ve své.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Kvííík!
Blueberry Lady
Kvííík!
To je teda pěkně drsný. Ono se doválčilo, ale proto, že už není síla, ne že se vyhrálo? Ale... píp.
Hlavně, že Elis si vede dobře. Mám ji ráda. A moc jí fandím.
tyhle debaty a dilemata jsou
Zuzka
tyhle debaty a dilemata jsou bolavý... chjo...
Elis je správná holka.