Pluhem a mečem

I byvše bratři žili, kdy Čech byl ještě rvavý,
a starší Weslaw patřil na správu týchž državy.
Povládl kněžec něžně, snad obával sa nožů,
a každoročně Sasuom šel spravit volsku kožu.
Však mladší Belslaw prudký se hanbil, trýznil skrytě,
a vzkřikal že poblouděc se psiskům klaní hbitě.
Že lepším bude kněžcem, než bída stydná vkleče:
Ne překovat meč v pluha, však z pluhu sbíti meče!
Tak předlouho ten volal, až příršeří nad ránem
se s mrtvým pročež střetlo kde byvše svietlo s Pánem.
Což polomeno ohněm, a žil pak Belslaw ladem,
že z pluha Přemyslova tu meč byl ukut hadem!