Z pera šílené kronikářky

Zpráva budoucím věkům o lítém souboji dvou mistrů umění svého, jejž jsem na vlastní oči viděla a zachovati o něm zprávu se povinna cítila.
---
I stalo se jednoho dne, že vedle vietnamců krámku skromného otevřen byl krámek větší velikosti, názvem Žabka oplývající. A toho dne, páni milí časů budoucích, započal onen dlouhý boj.
Prvního týdne toho velkého klání, zdály se síly vyrovnané. Vietnamci, sic krámkem bíle vykachličkovaným a obsluhou česky hovořící neoplývaje, usmívali se na zákazníky i očima, což jim nutno připočítat k dobru. Některým však lidem oči jejich s výskytem očí vhodnějších začali vadit a tak i lidé z útrob zelené příšery si přišli na své.
Naši vietnamští přátelé však nasadili zbraň, která přinesla zisky nemalé a přitáhla na jejich stranu nejednoho příznivce. Nechť je pro příští generace psáno, že tou zbraní prodej látek všech omamných bez přihlédnutí k věku byl, jakožto i jejich široký výběr, čehož se žabákům nepodařilo docíliti ani po měsících práce usilovné.
Doufá-li snad ctěný čtenář, v rozřešení sporu odvěkého a určení vítěze, bude zklamán, neb nakonec vyhrála voda ledová, nahrnuvší se do krámků při každoročních záplavách. Budiž mu však útěchou, že do týdne zde byl otevřen krámek nový, pod záštitou žabí s trhovci vietnamskými.
A slovo na závěr - doufám, že ctěný čtenář bude schovívavý, k tomuto textu a jeho autorce. Nejsem příliš zběhlá v užívání přechodníků a podobných jazykových libůstek a tak, pokud najdete chybu, upozorněte mě na ní prosím.