Hrát si s hlavou

„Ať žije velký Bratr!“ kývl na kolegu.
„Ať žije!“ odpověděl ten stroze.
Prázdná, nesmyslná, nenáviděná slova a lidský, tak pronikavý záblesk v očích. Rozuměli si. Nikdy spolu vlastně nemluvili, jen v heslech. Nebylo to ideální, ale přece jen to značně snižovalo riziko vaporizace. Pak tam kolega jednoho dne nebyl. Srdce mu tlouklo, jen násilím v sobě zdusil otázku a šel si po své práci. Potkal ho o týden později a úleva mu skoro vzala slova z úst.
„Válka je mír!“ pozdravil ho přítel.
„Svoboda je…,“ zarazil se, protože jeho oči byly temné, „otroctví.“
„Nevědomost je síla!“
Byl mrtvý. Bože, proč?!