Úlovek

Arthur nemohl uvěřit svému štěstí. Pod chatrným a už silně zapáchajícím ručníkem držel chycenou slepici, nebo aspoň nějaké jí podobné zvíře. V duchu si už představoval to vítané zpestření jídelníčku. Samotné vejce se sice s hemenexem měřit nemohlo, ale když to srovnal se svou obvyklou stravou…
Opatrně zvíře zvedl a triumfálně zamířil k domovu.
Teprve u jeskyně ho do očí praštila drobná chybička jeho plánu. Nedisponoval klecí a jeskyně samozřejmě dveře neměla. Rezignovaně slepici vybalil z ručníku a pustil ji na zem. Chvíli naivně doufal, že třeba zůstane dobrovolně. Pták mu ale věnoval jediný pohrdlivý pohled a byl ten tam.