Já nikdy nebudu utíkat

Šestiletá Zdenička sleduje, jak muži v kožených kabátech vyráží dveře jejich bytu. Stojí v košilce na prahu dětského pokoje a tiše přihlíží několikahodinovému výslechu své matky.
Devítiletá Zdenka pozoruje, jak nakládají zbitou matku do vozu mířícího na Pankrác. Zázrakem uniká deportaci do koncentračního tábora. Babička slibuje gestapu, že ji vychová jako řádnou občanku Říše. Potichu vzdoruje.
Třiadvacetiletá Zdena obhlíží Ďáblický hřbitov ve snaze objevit místo posledního odpočinku své komunisty utýrané matky. V tichém utrpení vytrvá tak dlouho, dokud se jí to nepodaří.
„Opustit vlast? Proč? Oni jsou okupanti, oni ať táhnou!“ promluví k bratrovi během setkání v Kodani roku 1969.