Kontakt: přechod (Matěj)

Naproti před vchodem auto šťubáků, vzal jsem to přes dvůr a okýnkem do kotelny.
„Ty vypadáš! Válel ses v uhlí?“
„Máte před domem ostrahu.“
„Teď ti umyju záda já,“ směje se, „ať jsme si kvit.“
„Mohu vás učesat?“
Pěšinka ve vlasech. Pěšina v údolí mezi Řípy. Kolej bez dvojčete mezi sedadly. Klikatice v růži. Ženské tělo je plné tratí. Chlapecká hlava plná představ.
„To se nemělo stát,“ vzdychne, když hledí na mé mokré kalhoty. „Nedošlo mi to.“
„Nikdo nikdy,“ přiloží prst na mé rty, „nesmí se dozvědět! Je to naše dosmrtné tajemství.“
Deníkový záznam M. B. z 28. 6. 1978