Ledové ostří

Bylo tam krásně. Na ulici za mostem se krčilo několik zimomřivých stromů pod sněhovou peřinou a pár starostlivých maminek stálo na břehu řeky sledujíce šrumec na zamrzlé ploše. Psal se začátek roku 1684 a led na Temži byl během odcházející zimy mimořádně pevný. Doktor a Donna se drželi za ruce a bruslili spolu uprostřed velkého hloučku. A točili se dokola a dokola. Taky už si trochu oddechu zasloužili.
Nic naplat. Zakrátko se zima odporoučí, led ztenčí, řeka opět odemkne a jednou, za čtyři sta let, si všichni budou jen pamatovat, že toho roku to byla ta nejtužší zima v Anglii.