Výš a ještě výš!

Musíte chápat, že mi šlo o hodně. Tenkrát. Protože můžete být sebevětší drsňák, ale stejně ho slyšíte. Hlásek, co vám našeptává, že o ně můžete přijít. O kámoše, co k vám vzhlížej. Takže jsem to udělal. Vystoupal na devátej schod a skočil...
Pořád je vidím, ty pusy otevřený dokořán. Koukal jsem na ně, mojí partu, a cejtil se jako vítěz. Chvilku.
A pak už jen zíral, jak se ten přivandrovalec Dražan pouští nahoru, míjí devátej schod, desátej... A zastavuje se až na jedenáctým.
Už vím, že pitomci jsme byli oba. Ale stejně dobře si pamatuju, jak jeho trumf tenkrát bolel.