Další střípek ze života Ryka a Ireny, odehrává se přibližně půl roku po předchozím.
V pokoji se ještě svítilo.
„Ty ještě nespíš?“ podivil se Ryko.
I když malá Sofie už vydržela spát celou noc, Irena většinou stejně usnula před desátou. Ryko se dnes vrátil pozdě a nečekal, že zastihne ženu vzhůru, natož probírající truhlu s harampádím.
„Co to je?“ nakoukl jí přes rameno.
„Moje věci z Maurentu.“
Ryko ztuhnul. O Irenině tvrzi, kde za války zahynul Rykův nejlepší přítel, nemluvili. Maurent tehdy vypálila povstalecká vojska a Ryko s Irenou tam od té doby nevkročili.
„Byl to domov mých předků,“ řekla s pohledem na pečetní prsten. „Nemyslíš, že je čas, abychom se ho pokusili opravit?“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Vždycky jsem tušila, že to
Eillen
Vždycky jsem tušila, že to byla Irena, kdo inicioval opravy Maurentu a jejich první návrat do těch míst.
Snad přijde nějaké vhodné téma, díky kterému bych si mohla přečíst i Rykovi pocity až poprvé projede onou bránou...
Až bude něco depresivního, na
Lomeril
Až bude něco depresivního, na co bude nápad, tak rozhodně.
Co se Ireny týče, tak je to vlastně jediný domov, který kdy měla. Našla ho zchátralý a dala ho dohromady, jen aby jí ho zase spálili. Takže Maurent bude asi vystupovat ještě často :D
:D
Jackie Decker
Je to krásné, nostalgické, smutné ale plně naděje
Zdá se, že minulost nejde
Faob
Zdá se, že minulost nejde jednoduše odpárat...