Enjoy moje drabble o tom, jak nejsem schopná nic dělat, když vím, kolik je hodin.
Je dost o ničem. :D
Deset dopoledne je vážně hloupý čas.
Už není ráno, ale ještě není ani odpoledne, do toho zbývá ještě sto dvacet minut. To není mnoho. Není to ani málo. Za dvě hodiny se dá stihnout spousta věcí. Jenže zase taková spousta ne. Úderem poledne se všechno mění, v mozku. Nechci začínat něco, co zabere spoustu času, a potom to nedokončím. Něco krátkého zase nevyplní celek, zbydou minuty navíc a kdoví od čeho se pak odečtou…
No, co dělat s načatým dopolednem?
Můžu sledovat ručičky do té doby, než budou obě na dvanáctce. Nebo můžu pomalu počítat do sedmi tisíc dvou set.
P.S. Drabble budou zveřejňována (asi až v horizontu týdnů, zhruba po sedmi, teda pokud to nevzdám) na blogu... #nedělámsireklamuvůbecne
klubztracenychkterinevicoszivotem.blogspot.com
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
zvláštní, já mám deset
Aries
zvláštní, já mám deset dopoledne a tři odpoledne zafixované jako "zatím dobrý, je čas". O pět minut později se to ovšem dramaticky změní
Mně se zase zdá 10 minut
siani
Mně se zase zdá 10 minut docela málo času, ale 11 (nebo i 9) vlastně ještě docela dost...
Zajímavý pohled na věc...
Lady Lestrade
Zajímavý pohled na věc... Tedy na čas :)
Je fascinující, jak každý
Esti Vera
Je fascinující, jak každý vnímáme čas jinak, já mám něco podobného s pátou až šestou odpoledne - už není čas začínat něco velkého, ale zase ještě není večer :D
Někdy mi přijde, že to
siani
Někdy mi přijde, že to aplikuji v jakoukoliv hodinu. :D (Asi jsem prostě líná.)