Jak krásné dny to bývaly. Procházívali jsme se v lesíku a drželi se za ruce. Občas se mi vysmekla a vběhla mezi stromy. Slyšel jsem jen její smích a sem tam zahlédl v zeleni listoví povlávat zlaté vlasy. Rozzářená a udýchaná se pak vrátila ke mně.
Potom se něco pokazilo. Jednou na procházce vběhla zas mezi stromy, ale od té doby ji nikdo neviděl. Myslím, že ode mě chtěla odejít.
Když za některého příjemného, krásného dne jdu do lesíka, tu se mi zdá, že mezi stromy zahlédnu vlající zlaté vlasy a zaslechnu tichý smích. Ale už se ke mně nevrátí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je více posmutnělé než
Faob
To je více posmutnělé než hororové... Ano, příjemné dny svým způsobem bolestně nasvěcují ty nepříjemné, aktuální, dnes...
To má z toho, že si začal s
Aries
To má z toho, že si začal s vílou
Takové hořko sladké, ale
TimeGirl
Takové hořko sladké, ale úplně na mě z toho sálá ta atmosféra :)
:(
Apatyka
:(
Nostalgii mám ráda. Líbí.
Regi
Nostalgii mám ráda. Líbí.
Smutné, ale krásné.
mila_jj
Smutné, ale krásné.
Všem
tif.eret
moc díky za komentáře :-)