Je to tady. Konec. Přemírou emocí se mi skoro hrnou slzy do očí a z úst se mi dere hysterický smích. Nemyslela jsem si, že to někdy bude možné. Je konec. Byla se mnou tak dlouho. Všechny ty hodiny, dny a roky co jsem s ní strávila. Bezesné noci, ve kterých mi dělala společnost. Dostala se mi pod kůži. Byla v mé mysli, ať jsem šla kamkoli a moje fascinace snad hraničila s posedlostí. Milovala jsem ji a stejně tak jsem ji nenáviděla. Mé dítě, moje milenka i ručička hodinek odtikávající můj osud. A teď… poslední strana, odstavec, slovo. Konec.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
ou...
Keneu
to je úžasně napsané
a ta knížka je asi taky úžasně napsaná, když jí bylo věnováno tolik času a úsilí (myslela jsi na nějakou konkrétní autorku?)
Děkuji. :) Myslela jsem na
Falkira
Děkuji. :) Myslela jsem na sebe a na povídku, kterou stále nemůžu dokončit, jen jsem se zasnila, jaké by to bylo... tedy jaké to asi bude. :))
Keneu mě teď rozhodila,
Ness
já do teď myslela, že je to diplomka?
Já taky :D
Danae
Já taky :D
Tu jsem naštěstí nepsala roky
Falkira
Tu jsem naštěstí nepsala roky. :D Ale spolubydlící si také myslela, že je to o diplomce. :-))
Jak jen to je známé každému
Joan Watsonová
Jak jen to je známé každému autorovi, který žije se svými hrdiny, s jejich příběhem, jejich životem. Připomněla jsi mi pocit, který jsem měla před lety. Děkuji.