Kramflíčky a rtěnka

Vzpomínám si na prázdniny u tety Zdeničky.
Bydlela na pile v Náměšti nad Oslavou, kde byla ředitelkou.
Vzpomínám, jak v předsíni viselo zrcadlo. Rám byl z kulatého výřezu modřínu, hrubý, ale krásný.
Tetička se do něj vždy ráno usmála, obtáhla si rty rtěnkou a vyrazila v kramflíčkách mezi své chlapy. Vždy za dámu.
Vzpomínám, jak v důchodu se tetička přestěhovala do Fulneku. Nazula kramflíčky a v síni si před zrcadlem obtáhla rty rtěnkou. Je přece dáma.

Chtěli ho vyhodit, krám.

Podívám se v síni na zeď, pohladím starý modřínový rám.
Zrcadlo je skoro slepé, ale mi ukazuje jen krásné vzpomínky.