Stojí na náměstí, plném lidí,
co vzájemně se nevidí,
nerozhlížejí se kolem sebe,
co kolem nich se děje.
Každý za svým cílem spěchá,
jejich tempo neutichá,
ašak jejich srdce chřadnou,
chůzi už nemají ladnou.
Vzdálili se od sebe,
od lidí, i ze sebe,
nevnímají svoji duši,
jen zdaleka ji někde tuší.
Ve společnosti mohou býti,
avšak nic pořádně cítit,
pouze strachy a stres,
život jejich je děs.
Lidi kolem nevnímají,
starostmi se užírají,
kdyby zvedli oči, rozhlédli se kolem,
krása světa by přivedla je do kolen.
Krása a stesk nad tím,
kolik toho zanedbali,
ostatních snad,
by si víc všímali.
Napsáno během 7 minut, jak to prostě šlo ze mě samo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo. Teď je to nádhera!
Peggy Tail
Jo. Teď je to nádhera!
Je to tak. Smutná realita,
Esclarte
Je to tak. Smutná realita, ale poeticky popsaná.