A jedenáctá bude...

“Jak to myslíš, že čekáme další dítě?”
“Jak to říkám... Může dostat Viliho pokoj.”
“A kam dáš Viliho?”
“Je mu dvanáct. Ať se rozhodne sám, ale nejspíš si vybere námořnictvo.”
“Ty máš odpověď na všechno, že, drahá.”
“Je tu jedna věc...”
“Nech mě hádat. Zase tě nenapadá jméno.”
“Drahý, nezapomeň, že jsi to byl ty, kdo nechal našeho nejmladšího pokřtít August. A to jsem jasně říkala, že Augusta už máme.”
“Tak máme Augusty dva a Augustu k tomu. Navíc, náš nejmladší je Adolf. Jako bychom byli jediní. U Habsburků se všechny dcery jmenují Marie...”
“Počkej! My Marii ještě nemáme, že?”