NESOUTĚŽNÍ
Matouš 5;3
Líné letní odpoledne se pomalu měnilo ve stejně lenivý večer. Poutníci nespěchali. Cesta od kaple vytrvale stoupala a oni ji následovali.
U hasičské zbrojnice potkali staříka oblečeného do sepraných hnědých manšestrových kalhot a montérkové bundy. Vyhublá tvář a oči zapadlé hluboko v očních důlcích svědčily o veliké chudobě, ale i o smíření se životem.
Starý pán měl před sebou kárku naloženou několika kousky dřeva. Odpočíval a z dlouhé chvíle se dal s poutníky do řeči.
Když se rozloučili, pohlédl Kněz na Lovce a Ministranta. Naznačil otázku. Přisvědčili očima.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to bych ráda věděla, co chtěl
Aries
to bych ráda věděla, co chtěl vědět.
Díky za komentář.;-)
Profesor
Viz úvodní verš.
To se mi líbí.
Terda
To se mi líbí.
:-)
Profesor
Dík.
Krásné
Peggy
Krásné
Díky.:-)
Profesor
Ti.
To je vtipně vystavěno,
Faob
To je vtipně vystavěno, tajemná otázka v závěru se skrývá v mottu na začátku!!!
Děkuji za komentář:-)
Profesor
Je to tak.