Před zrcadlem

Stojím před zrcadlem.
Dívám se.
A vidím.

Laskavou tvář, nataženou ruku - pojď, podržím tě, pomůžu ti. Srdce plné lásky - milujícího otce, věrného manžela. Směje se, i když nemá proč, třeba jen proto, že ráno vyšlo slunce. Dívá se na svět přímo; pozorně sleduje, aby byl ve správnou chvíli tam, kde může být užitečný.

Ale vidím taky něco jiného.

Namyšleného borce, který se neptá, kdo potřebuje pomoci; nemiluje, neodpouští. Vzhlíží jen sám k sobě - měří si obvod bicáčků, svět nevnímá. Jen občas k němu periferním viděním doletí obraz něčeho jiného - zapomene na něj téměř okamžitě.

Stojím před zrcadlem.
Dívám se.
Jsem.