Nekonečný záhady vesmíru

Horizont se rozmlžoval. Možná za to mohlo nevyspání - amatérský ufolog řídil šest hodin v kuse - ale spíš ten joint velikosti termosky, který si podávali. Satelit pod jejich zády už docela vychladl.
Zhulenec zvedl ukazovák a zašermoval jím proti hvězdnatému nebi. Za prstem zůstával jiskřivý obláček.
"Cos říkal?"
"Záhady."
"JO!"zahulákal radostně. "Nekonečný záhady Vesmíru!!
"Jako single fusekle. A chleba břichem dolů."

Vysoko nad nimi se na můstku bitevní stanice postarší hubený důstojník naklonil ke svému obřímu kolegovi v černém.
"Mno," konstatoval suše, "tuhle návštěvu raději odložíme, že?"
Odlétali. S pocitem, že Intergalaktická dohoda z osmačtyřicátýho jim vždycky zkazí každou srandu.