Jak jsme takhle za větru a deště stavěly stan. :D
"Já se na to můžu..." zakvílela Kristýna a cumlala si palec.
"Co se zase...?" Lenka vystrčila ze stanu zarudlý obličej.
"Já na tom dělám, já na tom makám," mumlala Kristýna s palcem v puse a znovu se pokusila najít šňůru, kterážto mezitím samozřejmě uletěla a provokativně plápolala ve větru.
"Makej rychleji, já už to neudrží. Nemám dispozice k tomu být stanovou tyčkou." Hlava zmizela v útrobách lehce zatuchlého modrého plátna. Další poryv větru stanem nebezpečně zamával a Kristýna začala znovu nadávat.
"Co je to tentokrát?" zahuhlal obsah stanu.
"Máme problém, asi spíme pod širákem. Došly nám všechny kolíčky."
"A sakra..."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak tohle taky znám, to je
Esti Vera
Tak tohle taky znám, to je opravdu ze života :)
na tyhle kolíčky jsem si
Aries
na tyhle kolíčky jsem si nevzpomněla. Dobrý
Hahá, to si dovedu tak živě
strigga
Hahá, to si dovedu tak živě představit :)) jé, hned bych zase jela na hory.
Nemám dispozice k tomu být
Keneu
Nemám dispozice k tomu být stanovou tyčkou. :D
Úplně to vidím. Pobavilo.
:D Pod to se podepisuju.
Aplír
:D Pod to se podepisuju.
Děvčata, nasekat z větví,
Tora
Děvčata, nasekat z větví, kolíků bude hned dost :), my na vodu kolíky netahali, škoda zátěže
Taky to dopadlo tak, že
Kleio
Taky to dopadlo tak, že uvnitř stanu stál klacek. Pěkný, rovný, nechápu, kde ho Kristýna sebrala, protože problém nebyly kolíčky, ale fakt, že uvnitř chyběla tyčka. :D
Jo, a proto nerada tábořím,
Tenny
Jo, a proto nerada tábořím, protože to tak vždycky dopadá. :D
Vidím to živě před sebou:)
kytka
Vidím to živě před sebou:)
To mi připomnělo zakopávání o
Killman
To mi připomnělo zakopávání o stanové šňůry, když tak někdo v noci ožralej na fesťáku hledá vlastní stan...
Později jsme jezdili na vodu
Kleio
Později jsme jezdili na vodu s člověkem, který byl známý jako "kamarád Kučera", který byl slavný hlavně tím, že vlastní stan už ani nestavěl, protože věděl, že ho v podroušeném stavu stejně nikdy nenajde. Ráno se pravidelně budil pod stolem (v lepším případě), pod rozcestníkem (v horším případě) nebo u někoho jiného na obličeji (v nejhorším případě).
Základem bylo hlásit naddimenzované počty osob. "Kolik vás tam je?" ptal se, "Pět," odpověděl kdosi. "Aha, tak to se nevejdu." Ale odpovědět "dva", tak byl Kamarád Kučera hnedle uvnitř. :D
:)))
kytka
:)))
Tak tohle mělo být samostatné
Killman
Tak tohle mělo být samostatné drabble :) Pěkný příběh.
Tak živě napsáno, že jsem tam
Faob
Tak živě napsáno, že jsem tam byl!!! A jak to znám...
MY jsme spolu byly stanovat!
Gwendolína
MY jsme spolu byly stanovat! :D
Teoreticky ano, prakticky je
Kleio
Teoreticky ano, prakticky je to moje dlouholetá parťačka z tábora. :)))
Sakra! :D
Gwendolína
Sakra! :D
Já taky myslela, že je to
Zuzka
Já taky myslela, že je to Gwendolína... :D
Na posledním řádku bych byla čekala jadrnější výraz. Ale to utrpení z takového stavění stanu, jojo... člověk si pak pamatuje takovou událost skoro každou jednotlivě.
Ještě chvíli nad tím budu
Kleio
Ještě chvíli nad tím budu přemýšlet a obě s Gwendolínou se shodneme, že jsme to vlastně byly my a všechno bude přepsané. A s Oceánií ostatně taky válčíme odjakživa. :D
A... ano, jadrnější výraz zazněl, ale tady jsou nevinní tvorové a děti taky. :D
Uf uf, to musel být zázitek
Charlie
Uf uf, to musel být zázitek :D
To zní jako začátek velmi
Nathanel
To zní jako začátek velmi nepohodlné noci. Ale já mám co povídat, když jsem jezdil na tábory na zámek.