Vězení duše

Uvězněná v těle, uvězněná v cele,
je to vsutku takto celé?
Musíme žít s tím co máme,
je to zvláštně poskládané.

Vadneme a chřadneme,
hůl nad sebou lámeme.
Když nedaří se nám co by se chtělo,
viníme z toho naše tělo.

Že nás svírá,
že je neschopné.
Ale to co nás skutečně svírá,
je náš vlastní pohled na sebe.

Přijmout sebe sama,
a to že tady jsme,
může být někdy těžké,
přímo nadlidské.

Člověk jež se smíří se svou celou,
a miluje jí svou duší celou,
netrápí se více.
Hýbe se a zpívá celou duší,
a tělem, jak se sluší.