Noc je jasná. Měsíc se potměšile uculuje. Muž seskočí do zahrady a uvědomí si, že noc je taky až moc klidná. Srdce mu bije tak, že to musí být slyšet široko daleko.
„Předtím to vyšlo,“ říká si. „Vždycky to vyšlo. Proč by to dnes mělo být jiné?“
Ale tep se mu nijak nezklidní.
Prochází mezi záhony. Občas zavadí o ježaté listí nebo o trny. V tu chvíli má pocit, že ho rostliny zkoušejí chytit. Přidá do kroku.
Jeho žena to jídlo potřebuje.
Už se dostal do té části zahrady, která vypadá téměř obyčejně.
Vydechne a sehne se pro hlávku lociky.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:-))
Aries
:-))
Tak mírumilovné... a trochu
Rya
Tak mírumilovné... a trochu děsivé...
Správná pohádková atmosféra :
Birute
Správná pohádková atmosféra :)
Krásné :-)
P.M.d.A.
Krásné :-)
Děkuju.
Birute
Děkuju.
Tak to se povedlo, nepoznala
Esclarte
Tak to se povedlo, nepoznala jsem až do konce.
Děkuju. Já si říkala, jestli
Birute
Děkuju. Já si říkala, jestli se neprokecnu moc brzo.
Aha! A já si dnes vzpomněla
netopýr budečský
Aha! A já si dnes vzpomněla na Marťanskou kroniku :)
Tu jsem četla nedávno.
Birute
Tu jsem četla nedávno.
Napsáno je to náramně,
Faob
Napsáno je to náramně, napínavé až do konce, ale - ostuda - já to nepochopil...!
To je podle pohádky Locika o
Birute
To je podle pohádky Locika o té slečně s dlouhými vlasy zamčené ve věži.
Já tuhle pohádku nikdy neměla
Jeřabina
Já tuhle pohádku nikdy neměla moc ráda, ale drabble je moc pěkné :)